Šíma Josef 1891–1971

Bez názvu, kolem r. 1969

akvarel, tuš, papír, pasparta, rám, sklo, 25,8 × 19,5 cm, sign. PD J. ŠÍMA, přiloženy 2 katalogy z let 1970 a 1977
Před polovinou dvacátých let se Josef Šíma na čas dotkl abstraktní malby, na jeho vývoj mělo vliv setkání s nizozemskými představiteli De Stijlu Pietem Mondrianem a Theo van Doesburgem. Šíma také úzce spolupracoval s Devětsilem a zprostředkovával styky mezi českou a francouzskou avantgardou. Už tehdy se projevil jeho mimořádný cit pro vyvážení tvarů a akordů barevných tónů. Jeho obrazy působí přes svou technicistní přísnost velmi křehce a jemně. Pozoruhodný je cyklus akvarelem kolorovaných leptů nazvanýmPaříž (vydáno v roce 1922 nakladatelstvím Aventinum), jímž volně doprovázel básně a texty francouzských a českých básníků a spisovatelů (Arthur Rimbaud, Marcel Proust, Alfred Jarry, Guillame Apollinaire, Jaroslav Seifert…). Je nutné se zmínit o Šímově blízkém vztahu k okruhu francouzských básníků, s nimiž ho seznámil český novinář a básník Richard Weiner (1927). S René Daumalem, Rogerem Vaillandem a Rogerem Gilbertem – Lecomtem měl podobné filozofické a umělecké názory. Založili spolu skupinu Vysoká hra, v níž se prolínala poezie s malířským cítěním jako cosi nerozlučného. Právě z tohoto období pocházejí kresby a obrazy, které jsou dnes v majetku významných francouzských institucí (Centre Pompidou, Paříž). Členové skupiny se scházeli v Šímově ateliéru. Pozoruhodná je jeho tvorba z období začínajícího přelomem dvacátých a třicátých let, kdy se blížila surrealismu, ale přitom s ním nikdy zcela nesplynula. Zajímavá je například Krajina s trojúhelníkem (1932) nebo Krajina u Yébles (1929) či Návrat Theseův (1933), v nichž umělec dospěl k rafinovaným symbolům, vycházejícím z přemítání nad zážitky z přírody i nad mytologickými příběhy. Šíma byl natolik citlivý k předválečnému a válečnému vývoji, že tehdy na několik let dokonce přerušil svou uměleckou tvorbu než znovu zvolna začal malovat v průběhu padesátých let. Pak ovšem v závěrečných dekádách dospěl k dalšímu vrcholu v obrazech, jejichž hlavním tématem se staly proměny světla a vztahy mezi křehkými tvary a barevnými tóny. Tato etapa je stejně významná, ne li ještě přínosnější než rané období. Závěrem bych chtěl připomenout, že malíř František Gross, který měl příležitost se s Josefem Šímou osobně setkat, napsal ve svých vzpomínkách, že to byl nejjemnější člověk, jakého kdy poznal. Jeho tvorba je zastoupena v českých i zahraničních, veřejných i soukromých sbírkách, v pražské Národní galerii, v brněnské Moravské galerii nebo v pařížském Centre Pompidou. PhDr. Jiří Machalický Předložené dílo „Bez názvu“ je dle mého soudu autentickou, komorní kresebnou prací Josefa Šímy, jedné z největších postav, jež pro historii ustálily podobu našeho moderního umění, autora, který propojil českou a francouzskou avantgardu a jehož tvorba se vyznačuje neobyčejně osobitou poetikou imaginativního charakteru. Posuzované dílo „Bez názvu“, provedené v krásném komorním formátu, reprezentuje poslední etapu Šímovy tvorby (1969–1971), etapu, jež představuje překvapující vyústění autorova neustále se proměňujícího a přitom tak vnitřně jednotného díla. Tato fáze je u Josefa Šímy spjata s novou organizací obrazového prostoru, který se z expanzivní otevřenosti zalité světlem znovu zaplňuje lineární sítí nebo šrafurou ústící do určitých ohnisek. Na předloženém díle se přesně v tomto duchu setkáme s jemným lineárním „pletivem“ diagonál, v jejichž průsečících se – v jakémsi magickém trojúhelníku – koncentrují imaginární uzlové body prostoru. Jsou to ohniska, do nichž se soustředila část dříve rozptýlené, nestálé, volně těkající světelné energie. Na diagonálu prostupuje dílem v šedém „sfumatu“ tvarový ozvuk hyperboly, kterou Šíma vnímal jako důležitou geometrickou křivku mající řadu vnitřních významů („Dramatická vůle hyperboly sejít se se svou asymptotou. Hyperbolu je možno považovat za perspektivu kruhu.“ Josef Šíma, 1968). Jestliže v předchozích obrazech propojoval hyperbolu s představou v ní „zaklíněného“ těla, zde jako by se sám ozvuk hyperboly stával tělem, jež pluje vesmírným prostorem. Předložená práce „Bez názvu“ představuje vyzrálou ukázku Šímova stále se opakujícího tématu mentální, vnitřně prosvětlené krajiny, jedno z děl, v němž malíř završil svůj předchozí cyklus hyperbolických prostorů. K provenienci díla ze švýcarské sbírky lze upřesnit, že soubor autorových prací se roku 1969 dostal do Ženevy v souvislosti s výstavou v Galerii Engelberts. Z odborné experktízy PhDr. Rei Michalové, Ph. D. Lit.: Katalog D‘EXPOSITION 44, Galerie Engelberts, Ženeva 1977, limitovaná edice, srov. vyobr. s. 24.
Přiložena odborná experktíza PhDr. Rei Michalové, Ph. D., přiloženy 2 katalogy z let 1970 a 1977. Provenience: soukromá sbírka Curych, Švýcarsko